Často kladené otázky

Daňové příjmy se dělí na přímé daně (daň z příjmů fyzických osob, daň z příjmů právnických osob) a nepřímé daně (DPH, spotřební daně). Přímé daně tvořily v roce 2023 asi 40 % celkových daňových příjmů, zatímco DPH a dalších nepřímých daní připadlo zhruba 50 %. Zbývajících 10 % tvořily sociální příspěvky a ostatní daňové příjmy.

Mandatorní výdaje – především důchody, zdravotnictví a sociální služby – představují přibližně 65–70 % výdajové části státního rozpočtu. To znamená, že zákonodárci mají málo prostoru pro změny bez změny zákonů. Zbývajících 30–35 % tvoří výdaje diskrétní, na které má vláda větší vliv.

Rozpočtový schodek je rozdíl mezi příjmy a výdaji státu – když vláda utratí více, než si vydělá. Měří se jako procento HDP, aby se dala porovnávat mezi lety a zeměmi. Česká republika měla v roce 2023 schodek kolem 3,5 % HDP.

Střednědobý výhled (obvykle na 3–5 let dopředu) ukazuje, jak se vyvíjí daňové příjmy a mandatorní výdaje, pokud se nic nezmění. Pomáhá vládě vidět, jestli se rozpočet stabilizuje nebo se bude zhoršovat. Je to důležitý nástroj pro prevenci rozpočtové krize a dlouhodobé plánování investic.

Česká republika čelí tlakům na straně výdajů – růst pensionistů a zdravotních nákladů. Daňové příjmy se zotavují po pandemii, ale růst mandatorních výdajů je rychlejší. Ministerstvo financí proto sleduje scénáře, jak v příštích 10 letech zajistit udržitelnost rozpočtu bez drastických zvýšení daní či škrtů.

Státní rozpočet je největší a pokrývá celostátní záležitosti – obranu, školství, zdravotnictví. Obce a kraje mají vlastní rozpočty financované z daní a přenosů od státu, ale jejich rozsah je menší. Dohromady tvoří tzv. veřejné finance – to je celek, který státní rozpočet zastupuje jen částečně.